jak jsem jen před deseti lety mohla stíhat tolik věcí

návraty o deset, o dvanáct let zpátky. díky čtení kolínského autora Selima Özdogana, které proběhlo v rouškách v místní galerii za účasti spolku Přátel literárního domu v Heilbronnu. věkový průměr 60+, vlasy bílé jako sníh, zájem o literaturu. po čtení jsem gůglila, co ještě napsal. a tehdy mě to trklo - kdysi před lety jsem četla jeho anatolský román. kdysi v posledním ročníku bakaláře, kdy jsem byla pravidelnou návštěvnicí knihovny v Goethe Institutu, chystala se na přijímačky na IMS, hltala kulturní rubriky německých médií a myslela si, že bych se akademicky mohla zabývat tématem migrantů a gastarbeitrů. matně si vzpomínám, že Özdogan byl tou dobu jaksi kontroverzní, nicméně do jeho anatolské knihy tento aspekt nepronikl. a hle, dneska je učivem středoškoláků a potěchou maloměstských seniorních fanynek literatury.

na měsíc jsme vyfasovali elektrokolo. abysme na něm jakože jezdili do práce, ulevili dopravě, zkrátili lokální zácpy a dělali něco pro svoje zdraví. v době, kdy nám důrazně nedoporučujou pracovat z kanclu. sorryjako. no takže je načase jezdit aspoň o víkendu. poprvé v životě je ježdění do kopce nejen možné, ale dokonce i snadné. dokonce i Heuchelberger Warte se dá zdolat. na první převod a v módu turbo.

o týden později další čtení. autor, můj ročník, opět z turecké rodiny usazené v Německu. debutant. de facto Heilbroňňan. pocházím z prostředí, který kultuře moc neholduje. ono kultuře moc neholduje celý moje rodný město. jeho debut Hawaii jsem si pořídila a těším se na něj.

a pak taky latina v Duolingo. sakra, proč tahle appka neexistovala, když jsem se v prváku a opakovaně ve druháku mořila kvůli povinný zkoušce? když jsem se zpaměti učila deklinace namísto vět? a větička filia agricolae nautam amat. byla vrcholem mého snažení?

28/10/2020 @ 20:13 | permalink | komentáře (0)