18/05/2012

pražská mise splněna. pan profesor měl dokonce nezjebal tolik jako některé spolužáky. servilní úsměv a správné dávkování informací. a opětovné zděšení, jak funguje to patřit do klubu. ...zůstat morální a nezneužívat toho.

rovnou z nádraží jsem si jela na uni vyzvednout zápich z minulýho semestru. na institutu komunikačních studijí tam pro sekretářky (každej profesor má svoji sekretářku) a pro pomocné studentské síly (spousta profesorů má kromě sekretářky ještě i tohle) mají open space, kde jsem čekala. přišla ke mně studentská pomocná síla mého profesora: mi z nadace došla pozvánka na ty závěrečný prezentace a čtu tam tvoje jméno! přitakám. svět je malej.
B: se na příští rok přihlaš taky!
A: když oni maj v požadavcích 2 cizí řeči a já umim jenom anglicky a latinsky.
B: tak si dej 2 semestry italštiny a máš to.

ještě jsem tady neviděl žádný ty hipstry

dojeli ti mí. trochu jsme se naháněli po městě, ale nakonec jsme se našli. večer mi špikovaly zprávy vedem 3:1 a bude prodloužení a voni dali góla (voni nebo my?!). dali jsme si pívo, popadalo tam pár hlášek a bylo to fajn.
stáli jsme dole v metru na Kottbusser Tor ty lidi tady jsou vždycky tak divný, nebo je to jenom dneska? pousmála jsem se. tak zrovna tady vždycky.

jedu domu lehce po půlnoci. postávám na peróně a čekám.
A: seš turistka?
B: ne.
A: no, že ti z tašky čouhá mapa.
B: jo, tak nebydlim tady dlouho, no.
A: a odkud seš?
B: z Prahy.
A: z Čech jo, hm. no já mluvim trochu polsky.
B: já taky.
polsky vůbec nemluvil špatně a vystupoval na stejný zastávce jako já.
A: tadyta čtvrť mi prostě připomíná takovou tu bezstarostnou Bundesrepublik 80. let, kdy se měl každej dobře, každej měl práci...
B: tak v Československu měl tehdy taky každej práci. a všichni byli stejně chudí, takže je to nesralo.

a můj neojblíbenější dortmundskej Ossi mě zve na chill out někde u Spree. svět je krásnej.

Lucie @ 12:06 | permalink | komentáře (0)

13/05/2012

v Německu je normální, že lidi prostě jenom studujou. to v Česku jakmile nemáš nějakej džob, tak seš lůzr. jak to potom vypadá, co se plnění studijních povinností týče, to všichni víme. zejtra mám zkoušku, tak abych začal/a.

sotva nám začal letní semestr a já už mám neodbytnej pocit, že to mám za pár. a vlastně mi to začíná bejt docela líto.

zrovna když jsem zase začala mít radost z toho všeho, začala jsem chodit po městě, začala jsem chodit po čtvrtích, kde jsem zatím nebyla, jsem byla donucena se na tejden zavřít k psacímu stolu a číst. a hledat. a číst. je to k nasrání. jo, vědec ze mě nikdy nebude. absorbovat informace je fajn, ale to celodenní sezení u stolu je na palici.

takže na půlvíkend domů, do Podolí, do lékárny, do prdele, to je mi smutno.

když mi v Děčíně do kupéčka vlezli lidi, co měli neodkladnou potřebu se spolu bavit samozřejmě o kravinách, jen jsem zničeně vzdychala. nemohla jsem si číst, že. úleva, co se dostavila potom, co vystoupili už v Ústí, je nepopsatelná.

kominík v metru, dědoušek jak z jinýho světa, nechal na sebe spolucestující šáhnout a ujišťoval se, jestli si něco přáli ale fakt pořádně // procházka po nábřeží a kochání se výhledem, kterej prostě nikde jinde nemaj

Lucie @ 23:30 | permalink | komentáře (1)

11/05/2012

vydávat v Katowicích titul s názvem Západní deník je druhá strana mince od skutečnosti, že neexistuje nic jako Ostdeutscher Rundfunk // chci se domnívat, že je to náhoda, že Němci skoupili tisk v západním Polsku // to bude ještě sranda, s tou diplomkou // němečtí komunisti mají stejné cíle a stejné argumenty jako polští konzervatici a katolíci

předminulej tejden mi volali z Bildu a ptali se mě, jestli jsou Piráti Volkspartei. no tak jako nevim, co se těm novinářum honí hlavou...

Francouzka mi říká: jo, 8. května máme státní svátek a oslavujeme hrdiny odboje, rozhodně ne porážku Německa. teďka, když jsme jako kámoši, to už prostě neni vhodný.

důstojnost člověka je nedotknutelná, stojí v prvním odstavci německý ústavy. na semináři jsme o tomto tématu debatovali. spolužáci z rukávů házeli čísla jiných článků ústavy, jimiž se snažili argumentovat ve prospěch svého pohledu na věc. ani jeden z nich nestuduje práva. debatovali jsme dobrou půlhodinku, čile, živě, a netočili jsme se v kruhu.
občas mě sere, jak strašně vážně tady ty lidi berou některý věci, zejména prkotiny. na druhou stranu jsem vnitřně obrozena, když o prkotiny nejde.

to v semináři nemusíš říkat nahlas, že jsme ve straně. // tak můj děda byl taky nácek, žejo.

Lucie @ 12:48 | permalink | komentáře (0)

07/05/2012

byla sobota odpoledne, venku sice pod mrakem, ale co už. rozhodla jsem se, že si udělám víkend. rozložila jsem na stůl před sebe mapu: Grunewald, Olympijskej stadion, Spandau... cíle, co mě lákaly. Grunewald jsem odpískala. abych dojela ke stadionu, musela bych přestupovat. takže Spandau.
Spandau je sice už skoro 100 let součástí hlavního města, nicméně má člověk po výstupu z metra stejně pocit, že se ocitl v nějaké provinční obci někde v Braniborsku. místní citadelu jsem obhlídla jen zvenku, trochu jsem se courla kolem vody a zamířila do starobylého centra, jež je tvořeno ulicí Kolk, v níž jsou starobylé domy přesně čtyři. nicméně o pár kroků dál mě zaujala figura Švejka v životní velikosti. Tschechisches Restaurant, vida, dokonce tschechisches, a nikoliv böhmisches! dokonce i na jídelním lístku vystaveném před vchodem jsem se dočetla věci jako Svickova nebo Palacinky s cókoladou. hm, dala bych si.
pak už jen hlavní ulice vedoucí od kostela k radnici a k zastávce S-Bahnu. v sobotu odpoledne ji lemovaly stánky se zeleninou, serepetičkami, oblečením pro konzervativnější spoluobčany a samozřejmě se šparglem. začala sezóna, přece!
S-Bahn zpátky domů sice jel kolem Olympijského stadionu, ale protože začalo poprchat a protože jsem předtím potkala několik lidí s modro-bílými šálami a protože to asi musel být vůbec poslední zápas Herthy BSC v Bundeslize (sestupujou, to je smůla!), nějak jsem se neměla k vystupování a dala jsem přednost knize.

dočetla jsem Sňadanko. škoda toho zcizujícího závěru, byť si dovedu představit, že profesionální kritici něco takovýho budou spíš kvitovat, než že by to zavrhli.
ty postřehy holky z Východu, co se ocitla na Západě! ten přístup k nový realitě. neochota přijmou západní automaticky jako lepší, byť je to třeba efektivnější a eficientnější. a tak.

a smysl pro humor mého garanta. se stavte a odprezentujte, jinak sorry. za tejden. takže mě čeká další ze spontánních výletů do Prahy?!
samozřejmě. skláním hlavu. s radostí. ech.

v neděli maj otevřeno v potravinách, kde sice nabízej kompletní sortiment drogerie a papírnictví, maj plný regály serepetiček pro zkrášlování domova, ale barvu do tiskárny nevedou. a to je to, proč je někdy ten náš divokej východní kapitalismus lepší. došla mi barva v tiskárně ve tři ráno v noci z neděle na pondělí? nou problem!
v neděli do těch potravin chodívám docela často. překypujou nakupujícíma daleko víc než v pracovní dny. a v jejich davu si vždycky uvědomuju, že jsem mezi svými; mezi polštinou a ruštinou se sem tam mihne turečtina, španělština nebo italština, či případně angličtina nebo francouzština s africkým akcentem. Němci přece v neděli nakupovat nechodí.

Lucie @ 15:04 | permalink | komentáře (0)

04/05/2012

člověk by si myslel, že za Ringbahn končí svět, že vně už se rozkládá jen nekonečná placka braniborských luk a borových hájů. kdepak. za Ringbahnem na jih ode mě se nachází Steglitz, čtvrť středostavovských rodinek s činžáky z přelomu století. ulice lemují kaštany a v každém druhém domě má ordinaci nějaký zubař nebo psycholog. jedná se o čtvrť, v níž NSDAP v roce 1933 získala největší procento hlasů v celém Berlíně. typisch. dneska se zde nachází druhý nějvětší shopping areál ve městě, do kterého se stahují obyvatelé celého jihozápadu. jeden z obchoďáků nese název Das Schloss a i jeho vnitřní vybavení nějaký zámek připomíná; pozlacené kohoutky na záchodech a ramenné lustry s elektrickými svíčkami ve stejné zlatisté barvě. mno.

na placu mezi portálem právnické fakulty HU a státní operou, která se nachází v rekonstrukci, se rozvalila pouliční knihovna. regály s knížkami a na zemi obrovské duchny, do nichž je možné usednout a začíst se do titulů vypůjčených z přilehlých poliček. včera odpoledne si tam nečetl nikdo. v polštářích se relaxu oddávali znavení turisté a místní mládežníci. jímavá je historie tohoto místa; přesně zde totiž nacisti v květnu 1933 pálili knížky, které jim byly proti gustu.

nořím se do Sbírky vášní Natalky Sňadanko. po tváři mi hraje lehký úsměv čas od času se mísíci s pocitem trapného přistižení při činu. v polštině dílko vyšlo u Wydawnictwa Czarnego, takže jsem tušila, že se bude jednat o kvalitní počteníčko. a taky že jo.

nenaplavala jsem ani svých padesát délek. chodíš sem pravidelně? a nešla bys na drink? a když jsem se odporoučela a že si ještě dám těch zbývajících deset, oznámil plavčík Wasserschluss, byť do konce provozní doby zbývalo ještě půl hodiny. achjo.

to ty lidi vážně myslí vážně, když bezprostředně na konstatování bych neřek/la, že nejseš Němka následuje otázka, jestli se německy učím od října, tedy od doby, co jsem zde.

Lucie @ 10:38 | permalink | komentáře (0)