na 7 týdnů do Berlína. co taky jinýho s permanentním home officem.

dostihl mě fenomén workation. na léto jsem se stala digitálním nomádem. osm let po tom, co jsem tomuto tématu zasvětila svůj berlínský rok jsem měla možnost zkusit si takový život na vlastní kůži. navíc na místě činu. v Berlíně, kterej se každý léto proměňuje na nejlepší místo na světě a kam mě to každý léto děsně táhne.

najít vybavenej byt (postel, stůl se židlí, kuchyň, stabilní internet), sbalit svých pět švestek do auta a přestěhovat se na dobu určitou do hlavního města. dítě velkoměsta v mém nitru jásalo. dítě velkoměsta, pro který je ježdění metrem základní životní potřebou a měřítkem kvality života.

je skvělý přenést svůj 9-to-5 job jinam. je skvělý přebývat v místě, kde máš po zaklapnutí počítače ještě chuť něco dělat. a taky možnost něco dělat. jít do kina. jít na koncert. jít do nejlepšího knihupectví. několikrát. ochutnávat nový jídla. jezdit ú-báhnem a tramvají. jezdit na kole. poznávat nový ulice a nový čtvrti. bez námahy nachodit 10 000 kroků denně. a samozřejmě dodržovat odstup a nosit roušku.

zabejvat se work-life-balance, konceptem remote first, účastnit se webinářů o design thinking a o preboardingu. přemejšlet o tom, proč je home office z evropské ciziny ilegální, když přece v EU máme volný pohyb osob, zboží a kapitálu. proč ne pracovní síly?

číst Why I´m no longer talking to white people about race a hodně znejistět a hodně reflektovat.

odjet na víkend do Hamburku, dalšího města, který láká. prochodit dosud nepoznaný čtvrti, co neleží na břehu Labe. poznat Hamburg z jiný perspektivy. zamilovat si i tyhle jeho tváře: po stopách anarchistů, po stopách Fatiha Akina. město pankáčů spíš než milionářů. Altona spíš než Blankenese. po cestě domů zastávka v Lübecku, rodném městě bratří Mannů. chuť přečíst si znova Buddenbrookovi.

13/09/2020 @ 21:36 | permalink | komentáře (0)